Dlouho jsem chtěla vědět, jaké to je – stát na startovní čáře, cítit ten adrenalin, pot a naprosté sepětí s přírodou. Říkala jsem si, že se chci zase cítit jako Xena. Silná, odhodlaná a propojená se svým tělem. A tak jsem se přihlásila na svůj první závod v životě: Běhej lesy. Jenže život mi do toho hodil vidle. Přišly události, které mě v mém záměru pořádně zviklaly. Byla chvíle, kdy to vypadalo, že na start vůbec nedojedu, natož abych běžela. Měla jsem pochybnosti, strach a pocit, že moje ‚jiskra‘ zhasla pod tíhou povinností a náročných dnů. Ale nenechala jsem se. V téhle epizodě s vámi sdílím svůj příběh o tom, jaké to je, když se rozhodnete nezradit sami sebe. Jak jsem nakonec zaběhla přesně podle svých představ – ne nutně kvůli času, ale kvůli tomu vítězství nad vlastními pochybnostmi. Budeme mluvit o tom, jak nám pohyb vrací životadárnou energii, i když máme pocit, že jsme na dně. Tahle epizoda je pro každého, kdo někdy cítil, že ztrácí svou jiskru, a potřebuje ji znovu vykřesat. (PS: A pokud vás moje cesta zajímá víc, navazující 75. epizodu o esenci Xeny najdete už teď v historii tohoto podcastu!)